Rematch, den 10.

No výborně. Pamatuju si heslo. Cože, článek? No už to docela chtělo, po těch 3,5 měsících. Radši bych sem psala o dovolené s rodinou, nicméně tenhle článek má uplně jiný obsah.
Jaktože jsem se rozhodla napsat? Jelikož mně nebaví pořád dokola všem papouškovat jak jsem na tom s rodinama, počítač přes den moc nepoužiju a i když mám ráda svoje nové emoji na swiftkey, vypisovat všecko na telefonu taky není zábava, kopírovat bublinky na messengeru taky ne. Takže 1:57, nemůžu spát, protože tady mam asi -50...

Varování - dlouhé. Varování č. 2 - čtěte jen pokud chcete, pokud mně pak chcete pranýřovat za vybíravost, tak si kliknětě na kayak.com a zatezervujte si let do DC, zítra vás vyzvednu na letišti a přijeďte si to sem zkusit sami a pak si povíme, zda tady potřebujete auto a zda je třeba dát na pocity a nevzít hned tu první rodinu. Kapiš? Super, čti jak je libo, go crazy.

Takže zde pro všechny - rematch proces. (plus omlouvám se předem za češtinu, pokud vám něco bude znít divně... vždycky jsem si dělala legraci ze všech co žijí v zahraničí, že to přece nejde zapomenout. Já, která nikdy neměla problém s pravopisem jsem nedávno napsala chlapY, se s a z se už nekamarádim a jsem schopná napsat podobné věci jako psotka - myšleno psotník, nechat si vrtat loket a prostě správná čecha)..

Do rematche jsem se chtěla (měla, kdo ví...) pustit už před měsícem a půl, kdy jsem tady prostě tak nějak přežívala od výplaty k výplatě, pátek k pátku dal a nakonec jsem to doklepala až do poloviny září.... Kdy tedy po extempore mého malého monstra jsem se rozhodla, že to takhle dál už nedám a jestli nechci rodinu ve spánku vyvraždit, musim pryč. Otec byl zrovna na služební cestě a i když bych si z nich někdy trhala vlasy, chtěla jsem být slušná a počkat až budou přítomni oba a vše probrat. No, to jsem nečekala co přijde.

Pátek (ne 13, ale 26!)
Vstanu, vyjdu na snídani. Přivítam cookie monster se slovy "Good morning, how did you sleep."... odpovědí mi je klasika .."I dont want you to talk to me." :D Tak si nasypu granola, naleju mlíko a klasika ráno prostě.... No a že pojedeme s dětma do ZOO. Matka si mně však posadila, že semnou musí mluvit. No a long story short, otec má novou práci, velice je mi to lito, potřebujeme víc jak 45 hod = musíme tě dát do rematch. Šok, slzy. Ale neskutečně velký kámen spadl z obou stran podle mně. No takže rematch. Klasika, telefony domu, mamině, tátovi, příteli, kamarádům, Pentagon, White House no znáte to..... vše bude jak má být.

Následoval hovor s koordinátorkou kdy jí řeknete požadavky na novou rodinu, např. děti školního věku, kam se chcete podívat, jestli chcete zůstat kde jste a nebo jestli chcete jinam. No a následuje věta: "Ok Katka, let me put you into rematch." A co bude dál je jen ve hvězdách.

2. hodina v rematch. Domluvený skype s host mom z Chicaga, 1 děcko 11 let. Vše co jsem věděla. Dál rodina z Restonu, Virginia cca 25 mil odkud jsem, indové, dvě děti. Další se mi ozvala z Colorada, jenže 6 dětí (??). Tak uvidíme.

Chicago
První skype, první rodina, první den v rematch. Ještě většinou ani nevíte, kam si zabalíte svý švestky natož abyste byli schopný udělat rozhodnutí. No, tahle mamina to nepochopila. Hned na začátku skype se zajímala šíleně, proč mam rozmazanou kameru. Potom si mně začala plést s někym jinym - máš hezké video - ne nemam video. Máš astma viď, ne nemam astma. To je dobře, že jsi učitelka. ne nejsem učitelka. Jsi z Prahy že? Ne nejsem z Prahy, jsem z Plzně. No a jak je Plzeň velká. Super, pokec, děcko trochu pomalejší, nicméně práce by tolik nebylo cca 29 hod týden. Jenže háček, měla aupair která mohla pracovat jen 30 hod a chodit do školy, byl problém. Proč, to nevím. Kontakt na minulou aupair dát nechtěla (alarm!) .... no takže... Domluvili jsme se, že se spojíme v pondělí, jelikož teď už nikdo nepracuje a že já stejně potřebuju ještě mluvit s ostatníma. No, to jsem asi řekla mongolsky!! 5 HOVORŮ, 3 SMSKY A 3 EMALY za víkend. Jak jsem perfect, jak mně potřebuje hned apod. No, to asi přeslechla, že můžu až za týden. Ne děkuji, fakt takový stíhání neskutečný!!!

Reston
Krátce. Šílenej skype, matka utrápená od pohledu, prý má náročnýho manžela (těžko říct, co tím myslela). Reston je asi jako kdybyste bydleli v Třemošný, takže skoro v Plzni, ale vlastně ne. No a bez auta, sice půl dne volný, ale naprosto bez auta. Děcka celkem ok, odpoledne nějaké řízení, tréninky, úkoly klasika. Nicméně matka zase doma. No, nesedli jsme si hned po prvním skypu. ZA MNĚ TEDA NE. Indové, beztak jí mlátí náročnej manžel.

Colorado
6 dětí, no asi nedám. Ani jsme neměli skype, odmlčeli se s komunikací.

... 5. den rematch a žádná rodina. No, tak výhledy teda nic moc. Ale přece nechceme znít desperate, to mi nepomůže jak mi bylo řečeno.

Hudson river area, NJ
Single matka, jedno dítě 4 roky. No skoro bez auta, cca 20 minut řízení na obě strany pokud budu chtít někam na nákupy apod. Daleko, ale dalo by se. 60 mil od New Yorku. Taky by se dalo. Ale pracovní doba? Jeden den volna v týdnu, to není na cestování. Hodně nepředvídatelné, jelikož nikde nemá příbuzné okolo. Takže jen aupair a máma. Aupair nechápu jak tady přežila rok, jelikož to, čím mi odepsala rozhodně nebyla angličtina nebo jsem si zrovna zapomněla vzít brýle.
MOŽNÁ.

Čtvrtek.... no, začínam si uvědomovat, že by to taky dost dobře mohl být poslední víkend v DC a americe... Panika, nikde jsem ještě nebyla, panika ještě jsem neochutnala všechny smoothie, neskákala na trampolínách, nebyla v NY.... No nic, nebudeme se stresovat. No a kam si sbalim. Tyvole, není možné ostatní měli rodin na výběr a já nic. Vše bude tak jak má, to bych si měla vytetovat na čelo aby mi nešlehlo. KAM SBALIM TY KRÁMY.... nic jdu radši spát.

Koordinátorka mně pranýřuje, že jsem zoufalá... no sh*t, tak jako.... No, tak snad už něco udělá a někdo se ozve...... NOVÁ RODINA, hurá.
Právníci, ujde.

Potomac
Na papíře super, dvojčata 10 holka kluk + kluk 13. Supr, jako brácha. Maj rádi basket, fotbal, hrajou hry mají hřiště apod. Lokalita oukej a jen 12 mil odtud, super! Už jsem zas perfect for them. Super, zní fajn. Podle dopisu oukej, lyžují, aktivní. Pracovní hodiny nic moc, ale pořád lepší než sedět v 1+1 v Plzni a s depkou. No tak, dáme střetko v 11:30.... ne tak nedáme, tak si zavoláme. Super, v pátek v 11:30..... Tak sedim, nikam nejedu a čekam na hovor. V 11:20 mi přijde email, že bohužel nemůžou a zda se nemůžu dostavit v sobotu ve 2:30. No málem jsem to tady rozkopala, já tady sedim na zadku a nikam nejdu když mam volno, hodiny tikají a oni nemůžou a proč bych zas nezrušila plány a nejela v sobotu, že? No ale co bych pro rodinu neudělala, přece jen tu chci zůstat...
Sobota
Vyrazila jsem včas, abych se vyhla traffic, krásný den, super jízda, úžasný písničky. Barák hezký, roztomilý pes. Ale máma... ejhle no, vibe tam rozhodně není. Důležité je poznat děti, děti prostě jako děti, fajn hrají si basket na vlastním hrišti za barákem. Následuje pár otázek na řízení, co maj děti rádi a co bychom dělali apod. Nástin schedule, kdy 7-9 a pak 2:30 - 9:00 večer... no no no... Ale jo. Jenže kámen úrazu, striktně večerka v 10:30... no to se už nikam moc nepodívam po práci, kdyžje to všude 20 min jízdy. No ale dobře no. Večerku nesnášim, protože tak snad jsem dospělá.
Někdy soboty, někdy neděle. Pokoj? No hrůza, kobka a to už jsem na tom byla lepší tady bez poličky a bez zrcadla. Ale přece nesoudíme podle pokoje. Auto jen po okolí, ne Capital Beltway 495... takže ne výlety. No, nechápu proč jelikož na řízení auta tady potřebujete leda tak dva prsty a možná půl nohy nebo cihlu. Ok, super. Co děti rádi jedí, co dělají, já ráda vařim a klasika... ale stále zvláštní, něco tomu chybělo - Co? Nikdy se mi nezeptali co dělam ve volném čase, co ráda dělam apod. - no tak asi nechtěli vědět, že se ráda sjíždim crackem, tetuju si prasata na zadek a věnuju se skupinovým rituálům. Ještě se mi to u těch cca 20 rodin se kterými jsem mluvila včetně matchingu před odletem nestalo. No, po 35 minutách jsem byla vyhozena ve stylu, že se mi ozvou a už bohužel nemají čas. No nechápu opět, já přijela v jimi požadovaný čas a oni maj jen 30 minut. No tak fajn.

Mam z toho meh meh pocit, tak si radši jedu koupit rtěnku a sushi. Protože v americe asi neznají lavičky a stoly, tak susi sežeru na hulváta na parkovišti v autě, pěkně jako čuníček v bílý halence. A jedu domu.

Den 9. neděle. Scavenger hunt. Dojedu do DC, celkem pozitivní, že ta rodina by se i dala :) No a dojdu ke své koo, která se mně ptá jak to šlo v pátek. Tak řikam, že jsem byla včera. A že to bylo oukej. Nic wow. A ona, no to je dobře Katko - oni už si stejně někoho našli v pátek, mají už někoho jiného. NO ÚŽASNÉ, tak já jsem se tahla 15 mil autem, zrušila plány abych absolvovala to meh setkání, kdy mi HM navíc řekla, že nikoho extra jiného nemají a nebyla ani schopná mi říct ať nejezdim nebo boha jeho aspoň nelhat, že nikoho nemají?!?! AMERIČANI, PUKAM UŽ. PŘETVÁŘKA FOREVER.

Teď se teda nacházim ve stavu, že rodina ani jedna. Nechť tenhle týdne přinese nějaký plody, jelikož jestli to bude takhle pokračovat tak v nejhorším případě mně v sobotu snad bude aspoň čekat namazanej chleba a švestkovej koláč.

Jako, moje štěstí, kde jsi protože teď je opravdu čas se konečně vynořit!!!!